Paulo Coelho - Rukopis nalezený v Akkonu

Ukázka z této knihy:

Manželka jednoho obchodníka požádala:

„Vyprávěj nám o milostném aktu.“

A on odpověděl:

        Muži a ženy si mezi sebou šeptají, protože posvátný čin proměnili v akt hříchu.

        To je svět, v jak žijeme. A oloupit přítomnost o její skutečnou povahu je nebezpečné. Zato neposlušnost může být ctností, když s ní dokážeme správně nakládat.

        Když se spojí jenom dvě těla, pak to není milostný akt, ale jen rozkoš. Milostný akt rozkoš daleko přesahuje.

        Při něm kráčejí ruku v ruce uvolnění i napětí, bolest i radost, nesmělost i odvaha překročit vlastní meze.

        Jak nastolit soulad mezi tolika protikladnými stavy?

        Existuje jen jedna cesta: odevzdání.

        Akt odevzdání totiž znamená: „Důvěřuji ti.“

        Nestačí si představovat, co všechno by se mohlo stát, kdybychom si dovolili spojit nejen svá těla, ale také duše.

        Vydejte se tedy spolu nebezpečnou cestou odevzdání a hleďme z ní nesejít. Je sice nebezpečná, je to však jediná cesta, kterou se můžeme dát.

        A i když to v našem světě způsobí veliké změny, nemáme co ztratit, protože tak dosáhneme úplné lásky, otevřeme tak bránu spojující tělo s duchem.

        Zapomeňte na to, co nás učili – že je vznešené dávat a potupné přijímat.

        Pro většinu lidí totiž velkorysost spočívá jen v dávání. Aktem lásky je však i přijímání. Dovolit druhému, aby nás učinil šťastnými, učiní šťastným i jeho.

Když při pohlavním aktu nadmíru překypujeme štědrostí a naše pozornost se upíná k tomu druhému, může se stát, že budeme pociťovat rozkoš menší nebo vůbec žádnou.

        Když dokážeme rovnoměrně dávat i přijímat, tělo se nám napne jako lučištníkova tětiva, zato mysl se uvolní podobna šípu, jenž bude vzápětí vypuštěn. Mozek to všechno už neovládá, dále nás vede jen pud.

        Tělo a duše se setkávají a Božská energie se šíří. A nejen do těch částí těla, jež  mnozí spojují s erotikou. Každý vlas, každý kousek pokožky vyzařuje světlo jiné barvy a ta světla se spojují, jako když se dvě řeky mění v jedinou, mohutnější a krásnější.

        Vše duchovní se projevuje ve viditelné podobě a vše viditelné se proměňuje v duchovní energii.

        Všechno je povoleno, jestliže bylo všechno připuštěno.

        Občas se lásce omrzí sladké řeči. Nechme ji proto, ať se projeví ve vší své nádheře, ať spaluje jako slunce a svým vichrem pustoší hvozdy.

        Jestliže se jeden z milenců odevzdá beze zbytku, pak druhý udělá totéž – stud se totiž proměnil ve zvědavost.

A zvědavost nás vede, abychom zkoumali vše, co jsme ve svém nitru neznali.

        Pohlížej na milostný akt jako na dar. Jako na rituál proměny. A jako při každém rituálu i zde se dostavuje extáze jako oslava vyvrcholení, to však není jediný cíl. Posvátné je, že jsme se svým partnerem urazili cestu, která nás dovedla do neznámých končin, kde jsme našli zlato, kadidlo a myrhu.

        Dej posvátnu jeho skutečný význam. A pokud přijdou chvíle pochyb, vždy je třeba mít na paměti: v takových chvílích nejsme sami, obě strany cítí totéž.

        Otevři bez obav tajnou skříňku vlastní obrazivosti. Odvaha jednoho povzbudí smělost toho druhého.

        A praví milenci budou moci vstoupit do zahrady krásy bez obav, že budou souzeni. Už nebudou dvěma těly a dvěma dušemi, které se potkaly, ale jediným zřídlem, z něhož prýští pravá voda života.

        Hvězdy budou shlížet na jejich nahá těla, oni však necítí stud. Poblíž budou poletovat ptáci a milenci budou napodobovat jejich zpěv. Dívá zvěř se přiblíží obezřetně, protože to, co vidí, je divočejší než ona sama. A skloní hlavu na znamení úcty a pokory.

        A čas zanikne. V zemi rozkoše zrozené z pravé lásky je totiž vše bez konce.